Jdi na obsah Jdi na menu
 


...CVRČEK A MRAVENCI...

15069106.jpg

Nehlučte, děti! Ani muk!

Povím vám příběh z lesních luk.

Bude to příběh pohádkový,

o mravenečcích a o cvrčkovi.

 

Byl letní čas a hřál i stín,

když dotýkal se kopretin,

k nimž slétali se broučci, mušky,

motýli, včelky, vřetenušky.

 

Na kraji lesa zámek stál,

však nebydlel v něm žádný král,

ba ani rytíř, ani kníže.

Měli tam byty, sály, spíže

mravenci z lesních palouků.

A do lesa a na louku,

každý den všichni, velcí, malí,

pro potravu se rozbíhali.

 

A do bzukotu much a včel

tam jasný hlásek houslí zněl.

Po noci zazněl ještě z šera

a jásal vždy až do večera.

 

To cvrček hrál.

Jak ráno vstal,

už pod bradu si housle dal

a hrál pak na ně bez únavy.

A považte: hrál všechno z hlavy!

 

Kdo neslyšel by, děti, rád

tak rozjásané housle hrát?

Vše vábí k tanci. I ty včelky

se točí jako u veselky.

 

Jen mravenečci, samý spěch,

se nepřipojí k tanci všech.

Ne že by byli k hudbě hluší,

však z práce nic je nevyruší.

 

„Až padnou sněhy na náš hrad,

nechceme poznat, co je hlad.

Moudrý si místo tancování,

na zimu jídlo raděj shání.“

 

Cvrček má z toho jenom smích.

„Kdepak je zima? Kdepak sníh?

Pokud je léto, hraju létu -

má pro mne sousto v každém květu.“

 

A nedá housle od brady.

A mravenečci s náklady

dál pospíchají loukou, lesem.

„Ať včas těch zásob hodně snesem!“

 

Když při té práci nesnadné

někdo z nich znaven upadne,

hned je tu zdravotnická hlídka

a položí ho na nosítka.

 

Jen někdy večer, než jdou spát,

mravenci přijdou poslouchat.

Usednou v mechu mezi smrčky

a cvrček pozve druhé cvrčky

a housle cvrččí kapely

zahrají koncert veselý,

tak veselý, že vše s ním zpívá,

a kdo je znaven, pookřívá.

 

Odzvonil srpen červenci -

a svědomití mravenci

dál plní spíže mraveniště.

Pak první list slét na strniště

a cvrček stále s houslemi!

Už podzim kráčí po zemi

a žluť a červeň stromy zdobí -

a cvrček nedbá o zásoby.

 

Poslední kvítek dávno zvad,

s mlhami přišel listopad,

bubnuje déšť a vítr sviští.

Mravenci už jsou v mraveništi

a cvrček venku osaměl.

Už nehrá k tanci much a včel,

bezradně bloudí vlhkým chladem,

však víc než zimou trpí hladem.

 

Zklamán se vrací ze všech míst,

kde v létě vždycky měl co jíst,

a doma má jen prázdné mísy.

Housle, ty dávno neladí si.

Pak prvním sněhem zbělel den -

a cvrček padl vysílen

a na housle mu tiše sněží.

 

Však mravenci už k němu běží -

a když se cvrček probudil,

už sníh a hlad ho nestudil.

Byl v mraveništi, v teplém sále,

a mravenci ho neustále

dál pobízeli, aby jed.

Však toho děti taky sněd!

 

Když všechno snědl, všechno dopil,

zahanben oči k zemi sklopil:

„Nebyl jsem moudrý, teď to vím.

Ach, jakpak se vám odměním?“

 

„O tom už nemluv, cvrčku milý!

My sami jsme ti dlužni byli.

Když jsi tak pěkně v louce hrál,

každý hned lehčej pracoval.

Zvedni zas housle, prosíme tě,

a hraj nám, cvrčku, jako v létě!“

„S radostí,“ řekl a housle vzal

a hrál a hrál a hrál a hrál...

 

Náhledy fotografií ze složky ...ATELIÉR...ZVÍŘÁTKA...

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář